Dien Bien Phu (2006)
Dostalo se nám pozvání na 24-hodinovou akci někde u Plzně, která se konala 9.-10. června 2006. Podle prvotních informací jsme měli představovat francouzské obránce ve Vietamu (nebo nějaká jiná přilehlá díra světa:)). Z našeho teamu jsem jel, překvapivě, jen já. Jinak tam jela téměř celá Berounská eskorta.
Po příjezdu a pochodu na základnu, stali jsme se obránci základny Gabrielle. Při pochodu se k nám dostaly zprávy o dobití několika základen Vietnamci, i když se ještě nehrálo. Když jsme došli na naše stanoviště, zabrali jsme a opevnili jih Gabrielle. Petřa a spol. opevnili severní část "pevnosti". Po dobudování obraných pozic jsem já a Vítek šli na malý průzkum. Došli jsme cca. 300 m od základny a po strategické dohodě jsme se usadili na vyvíšeném bodě- posed. Odtud jsme měli skvělý výhled na celý kraj, na naší základnu, ale údajný směr Vietnamské základny jsme měli za zády (by mě zajímalo kde soudruzi z NDR udělali chybu). Naštěstí jsem vysílačkou zachytával útržky rozhovoru nepřátele pod kódovym označením "Bambus-1". Dle takto poskytnutých informací jsem přeposílal echo k nám na základnu. Vietnamci se rozhodli i k bleskurychlému útoku na jih základny, ale v čas jsem všechny informoval, tak jejich hrdý útok skončil pod strání našeho kopce, odkud pak odcházeli s rukama nad hlavou.
Po několika minutách jsme se vrátili na základnu a užívali si těch několik okamžiků volna. Ale nepřítel byl vychytralý. Udělal tu nejodpornější věc, kterou může někdo ve válce vymyslet. Zaútočili za večeře. To se začalo rychle stmívat a naše stanoviště ,kryté maskovací sítí, se v šeru strácelo. Jelikož jsme vychytralý národ, tak jsme sáhli ještě k odpornější věci než naši šikmoocí přátele. Ze vzteku již vystydlé večeře, jsem sebral vysílačku a dal rozkaz "Bambusu-1" a ostatním útočníkům se stáhnout a odložit útok na půlnoc. Šikmoocí přátele uposlechli a nechali nás dojíst véču (tady se soudruzi z NDR polepšili:)).
Chalin a jeho parta rozhodla přes večer hlídkovat. Jako první se na hlídku postavil Dong. Jeho bystrá očka odhalila nepřátelského snajpra, pohybující se k nám (po osvícení stál jak přibitej a vypadal jak uschlej strom). Jemně před půnocí přišli první vlny útoků, ale ze všim jsme si poradili až na jednoho, který k nám přidupal, jak slon v zoo. Udiveně pohlédl na naše maskovací zařízení (očividně to tu nečekal) a zkropil pár spících kolegů. Několik minut jsme se ještě drželi, když nám severní posádka oznámila porážku. Byli jsme dobyti (a to někdo mluvil o bránění do posledního muže, zbylo nás cca 20). Ač neradi, ale museli jsme porážku přiznat a po domluvě se šikmookými kamarády jsem tu přespali.
Hned po snídani jsme si zbalili a pochodovali na hlavní základnu. Tady jsme byl překvapen, jak někdo dokázal udělat tak pěkné krytí. Velitelství se dohodlo poslat několik z nás (takže všechny) na obranu našeho posledního stanoviště, (vyjma hl. základny) letiště. Zde jsme utrpěli první (ehm, vlastně druhou) porážku a i já jsem musel odcestovat na mrtvoliště. Po refreshi jsme se chystali zpět, ale přicházející mrtvoly jen hlásily dobití letiště. Nezbylo nic jiného než se zakopat v okolí a ještě se pár hodin udržet. Nepřátelské útoky sílily a efektivní byl i útok milovických, hrdě si zařvali (asi tak 60 lidí) a pak se na útok rozeběhli jen 3:). Díky dobrému postavení bunkrů jsme je spolehlivě posílali zpět ve stavu "Dead". Po chvíli už začali někteří pakovat o odcházet domu, ale na euforii to nic nezkazilo. Bránili jsme se ještě několik minut, když od, nevim odkud, přišla zbloudilá dávka přímo do hlavy a vzala s sebou i Vítka. Jako mrtvoly jsme se uvelebyli na malim paloučku a počkali na blížící se konec hry. Při odchodu většiny playerů byla hra ukončena a my opět Vyhráli.
Sebrali jsme si věci a čekali na export v Čížicích, kam měl přijet náš obrněný transportér alias naše supertuning dodávka.
Tuto akci musim shledat na výbornou. Je to jedna z mála akcí, která se podařila jak organizátorsky a i po hráčské stránce (zasažení se přiznávala i v noci). Jediná ztráta, která nás opravdu mrzí, se stala na dálnici. Bouchla nám pneumatika a při vytahování rezervy na asfalt vypadla ještě neotevřená půllitrová vodka Amundsen. Bohužel nestačil jsme včas zareagovat a rozprskla se po dálnici (opět to ti soudruzi z NDR nevymysleli pořádně) a my jsme ji poctivě obrečeli...
Za 1st Infantry Division Beroun,
Lukáš "Pedro" Javůrek