AFGHÁNISTÁN 2007
Konečně jsme se opět dočkali. Ve dnech 20.-22.4. 2007 se uskutečnila v Milovicích as akce Afghánistán 2007. Název již vyjadřuje scénář akce. Oficiálně byly 3 strany (spojenci, UN a teroristé).
Když jsme přijeli na naší základnu, zaregistovali jsme se (dostali jsme kartičky s označením NATO) a postavili tábor. Stali jsme se jednotkama SRR (Síly Rychlé Reakce). Začátek hry byl ohlášen na 21 hodinu a někteří očekávali okamžitý kontakt a jiní už byli v tranzu po požití travky.
Brífing, který se uskutečnil v krytu, se mi zdál poněkud zbytečný. Každej rok se to opakovalo (hlídka tady a tady, střídání tady a v tolikm tudy nechodit, tady nestřílet atd.)
Podle vygenerovaného seznamu hlídek jsme měl hlídku já a Abu ve tři (no, možná ve dvě:D ).
Nechtěl jsem dlouho nocovat a šel jsem spát. I přes tepelné zařízení (kamínka) ve stanu byla docela kosa. Když jsem konečně usnul, probudil mě křik se slovy "kontakt". Rychle ač nechtěně jsem vylezl ze spacáku a šel bojovat. Díky naprosté tmě jsem nic neviděl (na tož v optice). Sem tam jsem na valu zpozoroval pohyb. Zaútočila na nás skupinka cca. 3 lidí, ale ztráty činili něco kolem 22 lidí. I já jsem si střelil pár vlastních, kdyby nestříleli blbci po mě.
Po uklidnění jsem toho už moc nenaspal. Byl jsem zbuzen na hlídku. Jen díky dobré duši (díky Stoupo:)) jsem nezmrzl. Byl mi pučen "medvěd", protože i já jsem podcenil počasí. Hlídkovali jsme na jednom valu. Stál jsem a čučel do tmy, seděl jsem a čučel do tmy a pořád dokola. Pak přišel z nápadem Abu. Projít areál. Prošli jsme se jen nějakej kilák a pak se vraceli. Navštívili jsme německý tábor. Všichni stáli u ohně a hřáli si ruce. Když nás spatřili nevěděli co dělat. A když jsme zase rychle odešli, vyrazili za náma. Několik desítek metrů nás sledovali a pak nás zastavili a kontrolovali totožnost. Abu jim naznačil, že kartičku NATO má ve stanu, pomalu zvedali zbraně. Bylo vidět, že nám nevěří. Tak jsem zaštráchal v kapse a vytáhl svojí. Propustili nás a my jsme se vraceli do tábora. Zrovna jsem procházel kolem hangárů, když zařval vedle mě nějakej pták. Pořádně jsem se lekl a málem toho nebohé stvoření zastřelil. Po příchodu jsem zalezl zpět do spacáku a klepal se až do rána.
Ráno přišla teplá snídaně a opětovná kontrola ze strany vedení. Asi po dvou hodinách nás čekala první akce. Jeli jsme na Kozí vrch (myslim).Nejlepší byl, ale Kačer. Ten byl na první akci. Výstroj měl tak upravenou až jsme se smáli. Díky naší pomoci vypadal skoro jako američan, vyhulenej američen. Těšil jsem se, jak si konečně zastřílim, ale zrovna my jsme drželi hlídku u závory. Libor proklínal tuto smůlu a já jen žvejkal tkaničku od kloboučku. Když konečně pár afghánců šlo k nám, tak nám je jezdci v jeepech postříleli. Naše modli byli nakonec vyslyšeny a na naše ležení zaútočilo pár (asi 50) afghánců. Chvíli jsme drželi první val, pak jsme se museli stáhnout. Minutku jsme počkali a ukryli se v dalšim valu. Odtud jsme poctivě posílali afgánce na mrtvoliště. Někteří mrtvoliště ani neměli a refresh měli snad 4 vteřinovej (a nebylo to poprvé a naposled). Když někoho trefili a ten dotyčnej o tom nevěděl a necejtil, tak se mohli posrat, ale když jsme jednoho několikrát smázli a on řval, že nemáme sladěnej hop (stál jen 10m od nás), to už bylo i nad mé síly. Nakonec mi dali Headshot a šel jsem z boje.
Když nás čekali další přepady, nebyly nic extra. My jsme stříleli a oni nepřiznávali. Jako jeden jedinec: Afgánci útočili na naší základnu. Většina mrtvá a na mrtvolišti. Jeden v bílé hávu se ukryl kousek od nás. Kule po něm létali a v domění, že ho ti na druhé strně neviděl, nepřiznával. Tak přišla na řadu taková malá zkouška. Dean si vzal snipera a nanápadně trefil toho Highlandera (nesmrtelného). Koule mu pleskla o háv a on se jen našim směrem natočil. Ještě několikrát toto zopakoval, pak šel na řadu Chalda. Místo střelby na něho řval kolikrát ji dostal. Afgánec jen v klidu odpověděl, že tomu asi uhnul. Od této doby jse mi celej den zhusil.
Libor se zbytkem odjel na vlak a domu a já jsem se začal nudit. Nikde se netřílelo a mě se samotnýmu courat po areálu nechtělo. Několik lidí se dohodlo, že pojedeme dobýt mordovku. Všichni naskákali do aut (to už SRR působyli spíše jako TAXI služba) a odjeli jsme. . Narazili jsme ve městě na hlídku a ztratili jen jednoho. První útok na nepřátelské ležení jsme nezvládli. Měl dobré postavení a skvělou obranu. Když jsme se refrešli, přijeli i UN. Docela jsem se divil, kolik jich bylo. S pocitem přesili jsme vyrazili do boje znova. Kolem mě byli samé modré helmy, ale když se ozvala první střelba. Modré helmy se dáchly pryč a já postupoval sám. Naštestí přijel Stoupa a já, Chalda, Kačer, Amos a Dean (myslim) nastoupili a rozhodli jsme se projet až na jejich základnu. Nezdařilo se. Ujeli jsme několik stovek metrů a vysypali naám kule do skla. K autu se stáhla spousta afgánců a mi jsme zůstali v uzavřeni. Byla z nás atrakce. My jsme nemohli ven. protože by nás postříleli a oni nemohli k nám ,protože by byli postříleni. Nakonec jeden borec až k nám pronikl a zkropil nás.To taky byla poslední akce.
Večer jsme rozdělali oheň a opékali co se dalo. Já jsem zalehl a klepal jsem se znova zimou.
Ráno jsem nemohl mluvit. Zimou mi dokonale popraskali rty, až do krve. Když to trochu povolilo, začali jsme s úklidem. Šelingr dostal jedinej úkol za celej výkend. Jít vyhodit pytel z bordelem. Místo toho aby vše vyhodil do barelu, šel k ohništi a spáli co se dalo (sanžil se spálit i konzervy:)) Když bylo zbalíno vyrazili jsme domů. Někteří si dali ještě oběd v restauraci a nakoupili v Jetce na benzínce.
Tato akce měla mínusi i plusy. Bohužel mínusy převažovaly. Organizace a velení se rozpadlo hned po první akci a každej si šel a útočil, kde se mu zachtělo. Nepřiznávání zásahů (bohužel na obou stranách, ale na nepřátelích to bylo hodně znát). Chování jednotek UN. Pořád nechápu ty vysoké poplatky (i když my je neplatili). Techniku jsem viděl pouze projíždět a to jen jednou. Nevim na co byl ten leteckej průzkum (holt někdo se chce proletět, tak jim to ostaní zaplatí).....
I když je zde i několik skvělých věcí, tak mě Afgánistán 2007 dosti zklamal. A tak jsem se na něho těšil celej rok.
Doufám, že se všichni polepší a Afgán 2008 bude na lepší úrovni.
Lukáš "Javor" Javůrek
Náhledy fotografií ze složky AFGHÁNISTÁN 2007